Informace
Z Prahy až pod nejvyšší horu s doktorským kufříkem
Vydáno 30. 3. 2021V čekárně ordinace v Horním Maršově stojí v rohu dřevěný koník. Malba na něm není už moc vidět, skoro každé dítě se na něm ale pohoupe a leckterý rodič zavzpomíná na to, jak se na něm houpal právě on. V té čekárně už stojí víc než 40 let a těší děti několika generací.
Po tu dobu a možná ještě o pár let déle o děti od Horního Maršova po Sněžku pečuje doktorka Eva Hančilová. Ve svém obvodu jich má méně, než je u pediatrických obvodů běžné. Co do velikosti území, ale patří k těm největším. „V péči mám děti od Pece přes Velkou a Malou Úpu, Albeřice, Lysečiny až po Maršov. Celoročně ošetřuji také děti na školách v přírodě, lyžařských kurzech, nebo děti rekreantů, kteří do této oblíbené lokality přijíždějí v hojném počtu. Starám se také o děti z Dětské ozdravovny v Peci, což je mimochodem nejvýše položená ozdravovna v Česku, kam jezdí děti s respiračními onemocněními. A dříve jsme navíc sloužili také pohotovosti a v rámci odpoledních a nočních služeb se starali i o dospělé. Zkrátka o všechny, kteří v rámci ROH rekreace přijeli na hory,“ říká Eva Hančilová.
K práci horské doktorky tak běžně patřilo vyjet do terénu, třeba na hřebenové boudy. V 80. nebo 90. letech, kdy ještě všude neměli potřebnou techniku, se tam doktor dostával ledasjak. Zní to romanticky, ale vyrazit s doktorským kufříkem plným léků z Pece pěšky na Obří boudu (dříve stála kousek od Slezského domu), brodit se čerstvým sněhem, stoupat od Spáleného Mlýna na Malou Úpu nebo sjíždět z Valšovek na běžkách potmě asi není pro každého. „Jednou jsem měla pocit, že fakt umrznu. Tehdy mě volali k nějakému dítěti na Růžohorky. Ve Velké Úpě museli o půlnoci pustit lanovku na Portášky, aby mě vyvezli. Lanovkáři mě sice zabalili do takového železničářského kabátu, ale než jsem vyjela nahoru, myslela jsem, že zmrznu,“ vzpomíná paní doktorka. Přidává i úsměvnou historku. Třeba když chtěli se sanitkou Škoda 1203 vyjet na Horizont k pacientovi v bezvědomí. „Kopec k hotelu byl zledovatělý, tak jsme jeli na houkačky rychlostí asi 5 km za hodinu a já musela stát vzadu venku na blatníku sanity, aby se zadní náprava zatížila a přestalo to podkluzovat.“
A kam zamířila po službě, poté, co „oběhla“ pacienty? Zase pěšky do kopce. Obě děti totiž s manželem vychovávali v chalupě na Předním Výsluní ve Velké Úpě. V místě, kam v té době ještě nevedla silnice. „Elektrika už v domě byla, ale topilo se v kamnech. Manžel se pustil do rekonstrukce podkroví, což znamenalo, že všechen potřebný materiál jsme museli vynést nebo vytáhnout na saních s vrátkem. Děti jsem nosila v krosně pěšky nahoru i dolů. Veškeré nákupy, všechno na zádech. Člověk přišel do vymrzlé chalupy, roztopil kamna a ráno tam byla zase zima,“ vzpomíná Eva Hančilová.
Doktorka Hančilová je přitom odkojená Vltavou a vyrostla v Praze. Osud ji zavedl do Krkonoš hned po promoci. „Na tomhle místě mám nejradši přírodu. Pohraničí má své kouzlo, které mě fascinovalo od malička. Teď nejradši chodím do Modrého Dolu, Albeřic nebo Lysečin a v létě vyrážím na elektrokole. Po ty roky mě tu držela i skvělá parta, kterou jsme měli s lyžaři v oddílu Tatran Svoboda nad Úpou a kolegové, kteří již mezi námi nejsou, jako byli dr. Jezberová, dr. Pavelková, dr. John v Peci a skvělé sestřičky Lída Holá, Tonička Hronová, nebo Miluška Havrdová. Teď je kouzelné vidět v ordinaci třeba třetí generaci dětí z jedné rodiny. Už tu zkrátka sloužím nějaký ten pátek,“ dodává Eva Hančilová s tím, že až přijde ten správný čas, předá svou ordinaci mladší kolegyni. Nástupkyni už vybranou má.
Lanová dráha Sněžka opět v provozu
7. 3. 2024Lanovka na Sněžku se po technické odstávce vrátila do plného provoz...
Night shopping v Peci
25. 1. 2024Přinášíme vzrušující novinku, která zpestří sobotní večery o jarníc...