Informace
Tam, kde se pije medvědí mlíko a jedí borůvky se šlehačkou
Vydáno 1. 8. 2022Luční enkláva Severka je jedním z klimatického pohledu nejdrsnějších míst Pece pod Sněžkou. Přesto sem každý rok vystoupají tisíce lidí. I teď, když tu z pohledu turistického ruchu „nic není“. Obdivují jedinečný výhled na hřeben Sněžky a Studniční hory, nádherné louky a klid, tak nějak… na konci světa.
Podle krajinného ekologa Pavla Klimeše byla Severka po dlouhá léta pouze letní enklávou. Není se co divit. Sníh je tam ještě v dubnu a znovu napadne třeba už v září. Půda nestihne vyschnout a tráva roste velmi rychle a vydatně. I proto tam hospodáři z údolí měli své seníky a stáda. „Celoročně lidé Severku osídlili až poté, co skokově narostl počet obyvatel a zkrátka nebylo, kde jinde bydlet. Stávalo se, že mladší syn, který nezdědil dům v údolí si přestavěl seník na chaloupku a zůstal na Berauerbergu, jak se danému místu dříve říkalo,“ dodává Klimeš.
Severku Severkou udělali Luczkovi
Severka se šesti chalupami byla jednou z posledních enkláv, kde se rozhodli začít poskytovat služby turistům. S přestavbou chalupy čp. 69 začala rodina Ulrichova, která zde působila od 30. let 20. století. Kvůli válce a odsunu svůj záměr nedokončila. Po válce přišli za prací do Pece, na tehdejší Boudu Máma, Václav a Marie Luczkovi. Chtěli se tu usadit a enkláva jim učarovala. Berauerbaude, tedy čp. 69, si vzali do národní správy, později chalupu koupili a začali tu hospodařit. Tak říkajíc dokončili to, co Ulrichovi začali, jen s novým názvem Severka.
„Po válce se změnila klientela. O organizovanou rekreaci se starala ROH a zotavovny s kulturními referenty. Ti měli za úkol připravit program a brát své hosty na výlety. A tak Václav s Marií přišli s originální nabídkou. Existoval rozvrh, podle kterého kulturní referenti brali své hosty na Severku. V pondělí třeba chodila Pražská, v úterý Husovka a tak podobně. Václav s Marií jim udělali medvědí mlíko a borůvkový pohár se šlehačkou. Václav ručně šlehal ve velké kádi šlehačku z domácího mléka, protože měli vždy pár krav, a celý proces doprovázel vtipnými průpovídkami. Byl to svéráz a ze Severky udělal unikátní turistický cíl, kam mířili lidé po desetiletí,“ popisuje Pavel Klimeš.
Ostatní stavení zůstala víkendovými chaloupkami. Scházeli se tu intelektuálové z Prahy, vodáci, olympijští medailisté z kanoistiky a jezdil sem i spisovatel Škutina, který o Severce později v emigraci vydal povídku, jen změnil jméno místa na Polárka.
„Severka byla takový fenomén, že Václava komunisté v podstatě nechali podnikat, ale často byl v jejich hledáčku. Traduje se i pár úsměvných situací. To, když StB Václava zatkla a odvezla ho do Trutnova na výslech. Z Pražské boudy přišla skupina odborářů na medvědí mlíko a borůvky se šlehačkou. Dozvěděli se, že nic nedostanou, protože je Václav v Trutnově. Mezi rekreanty z Pražské byl i vysoce postavený soudruh, který do Trutnova zavolal, aby Václava okamžitě přivezli. Prostě nechtěl přijít o medvědí mlíko, šlehačku a hlavně Václavovo vypravování,“ říká Pavel Klimeš.
Na Severku to lidi táhlo i po revoluci. I když se klientela změnila, dál to byla stejná rutina. Chalupa, krávy, ubytování hostů, borůvky a medvědí mléko – byla to každodenní dřina, kterou Marie a Václav podnikali víc než šedesát let. Severka byla pro ně osudovým místem. Po smrti Marie pokračoval Václav sám. Po něm pak na enklávě hospodařila jedna z dcer, Hanka, která krávy vyměnila za koně. Pomáhal jí syn Ota, který byl posledním majitelem chalupy před Mlejnkovými. Podle Pavla Klimeše se právě Luczkovi zasloužili o to, že enkláva žila. Zachránili ji před zalesněním a díky pastvě a hnojení z ní udělali významnou botanickou lokalitu. Bez nich by tohle místo čekal podobný osud jako třeba Tippeltovky, které se postupně dostaly mimo zájem místních i turistů. ZP
„Po válce se změnila klientela. O organizovanou rekreaci se starala ROH a zotavovny s kulturními referenty. Ti měli za úkol připravit program a brát své hosty na výlety. A tak Václav s Marií přišli s originální nabídkou. Existoval rozvrh, podle kterého kulturní referenti brali své hosty na Severku. V pondělí třeba chodila Pražská, v úterý Husovka a tak podobně. Václav s Marií jim udělali medvědí mlíko a borůvkový pohár se šlehačkou. Václav ručně šlehal ve velké kádi šlehačku z domácího mléka, protože měli vždy pár krav, a celý proces doprovázel vtipnými průpovídkami. Byl to svéráz a ze Severky udělal unikátní turistický cíl, kam mířili lidé po desetiletí,“ popisuje Pavel Klimeš.
Ostatní stavení zůstala víkendovými chaloupkami. Scházeli se tu intelektuálové z Prahy, vodáci, olympijští medailisté z kanoistiky a jezdil sem i spisovatel Škutina, který o Severce později v emigraci vydal povídku, jen změnil jméno místa na Polárka.
„Severka byla takový fenomén, že Václava komunisté v podstatě nechali podnikat, ale často byl v jejich hledáčku. Traduje se i pár úsměvných situací. To, když StB Václava zatkla a odvezla ho do Trutnova na výslech. Z Pražské boudy přišla skupina odborářů na medvědí mlíko a borůvky se šlehačkou. Dozvěděli se, že nic nedostanou, protože je Václav v Trutnově. Mezi rekreanty z Pražské byl i vysoce postavený soudruh, který do Trutnova zavolal, aby Václava okamžitě přivezli. Prostě nechtěl přijít o medvědí mlíko, šlehačku a hlavně Václavovo vypravování,“ říká Pavel Klimeš.
Na Severku to lidi táhlo i po revoluci. I když se klientela změnila, dál to byla stejná rutina. Chalupa, krávy, ubytování hostů, borůvky a medvědí mléko – byla to každodenní dřina, kterou Marie a Václav podnikali víc než šedesát let. Severka byla pro ně osudovým místem. Po smrti Marie pokračoval Václav sám. Po něm pak na enklávě hospodařila jedna z dcer, Hanka, která krávy vyměnila za koně. Pomáhal jí syn Ota, který byl posledním majitelem chalupy před Mlejnkovými. Podle Pavla Klimeše se právě Luczkovi zasloužili o to, že enkláva žila. Zachránili ji před zalesněním a díky pastvě a hnojení z ní udělali významnou botanickou lokalitu. Bez nich by tohle místo čekal podobný osud jako třeba Tippeltovky, které se postupně dostaly mimo zájem místních i turistů. ZP
zdroj: Pecký zpravodaj - léto 2022
Za zážitky pod Sněžku
1. 5. 2023Nejen díky své blízkosti Sněžky je Pec pod Sněžkou významným horský...
