Suché i na vodu hojné roky Pec pod Sněžkou už zná

Vydáno 24. 9. 2019

Vodu a její nedostatek řeší už několikátým rokem celá země. Někde nesmějí napouštět bazény, jinde voda mizí i ze studní. Ani Peci pod Sněžkou a okolí se toto téma nevyhnulo. Loni v létě přišli o vodu na Hrnčířských boudách i na Růžohorkách. Jak je na tom zbytek města a co je v plánu?

Suchá léta nejsou v Peci ničím novým. Ostatně o prvním vodovodu se tu v roce 1909 začalo uvažovat právě kvůli nedostatku vody na Pláních. V Dixově kronice je stavba vyčíslena na 115 tisíc tehdejších korun. To byla cena velkého kostela, jako je v Horním Maršově. Vodovod, který přiváděl vodu ze Zeleného potoku, byl hotov v prosinci 1912. Ve 30. letech 20. století se začala jímat voda z prameniště na Jeleních loukách a pro Velkou Úpu vznikl zdroj v prameništi na Portáškách. Dlouholetý šéf peckého VAKu Ing. Stanislav Šalanda vzpomíná, že když v roce 2001 čistili jímání na Jelenkách a zkapacitňovali tento zdroj, našli na místě staré dřevěné potrubí po Němcích, právě ze 30. let 20. století.

Staré vodovodní stavby zmiňuje i Šourkova kronika a také ve spojitosti s velmi suchými roky. Šlo o léta 1947 a 1948 a zejména prosinec roku 1959, kdy podle kroniky zaniklo, alespoň na čas, mnoho pramenů dodávajících vodu do jednotlivých budov. Než se některé chalupy napojily na vodovod, bylo běžné, že voda protékala buď přímo chalupou, nebo mlíčnicí – místností či menší stavbou, kde se chladilo mléko. Vodu do stavení přiváděli chalupáři z mokřadů, potůčků i rašelinišť.

Do loňska využívali mokřad jako zdroj vody i na Hrnčířských boudách. Stará škola z roku 1860, kde nyní žijí Kováříkovi a Burianovi, a dům hned vedle nich byly napojeny na jeden zdroj. „Dvě stě let stará studna po Němcích loni vyschla. Nezbylo nám nic jiného než udělat 70 metrů hluboký vrt, a ještěže jsme to udělali, protože letos bychom o vodu přišli znovu,“ říká Přemysl Kovářík. To na Růžové hoře loni musely vypomáhat cisterny, letos s vodou ze svých zdrojů vydrželi celé léto.

I v té nejbližší historii lze najít roky, ve kterých také na místních pramenech bylo znát, že je sucho. „V roce 2003 jsme snížení výkonu pocítili na zdroji z Jeleních luk. Nízká hladina byla i v řece Úpě, která je třetím zdrojem vody v Peci. Prameniště Portášky to léto ale drželo. Na druhou stranu jsme loni zaznamenali pokles zase u zdroje na Portáškách, ale pramen na Jeleních loukách držel. Jako by se ty zdroje chtěly vystřídat,“ dodává Stanislav Šalanda. 

V kopcovitém terénu Krkonoš je složité dostat vodu tam, kde je potřeba. V Peci máme štěstí, že prameniště vody jsou převážně na kopci. „Voda z Jeleních luk klesá 50 výškových metrů do peckého vodojemu na Velké Pláni. Ten má objem 3 000 kubíků, což je kapacita, která by bez potíží pokryla i spotřebu většího města, než je Pec.“ Právě kvůli strategické poloze nad vodojemem jsou Jelení louky hlavním vodním zdrojem města. „Jímání jsme v roce 2001 opravili a přidali ještě jeden zářez. Tím se posílil zdroj z 1,5 na 2,5 litru za vteřinu. Přišel jsem s nápadem připojit vedle prameniště ještě jímání z potoka. Loni se to podařilo zrealizovat a průměr se zvedl na 6 litrů za vteřinu,“ říká pan Šalanda. Projekt zkapacitnění teď čeká ještě druhá fáze, kterou je výměna 80 let starého potrubí z Jeleních luk k vodojemu VAKu. „Je užší, než by bylo nyní třeba. Pokud by bylo širší, mohli bychom čerpat klidně 10 litrů za vteřinu, a to by stačilo natolik, že by nebylo třeba využívat zdroj z řeky Úpy vlastně vůbec nebo jen ve vyšších špičkách odběru vody.“

Teď se voda z řeky odebírá jen omezeně, například občas v zimě. Nevýhodou tohoto zdroje je, že se musí do vodojemu tlačit do kopce, což je finančně náročné. „Samozřejmě je dobře, že máme tuto pojistku v podobě řeky, ale jsem raději, když využíváme prameniště, ze kterých voda stéká z kopce a je méně náročná na úpravu.“ I ve Velké Úpě na Portáškách klesá voda z prameniště do vodojemu a odtud pak ke svým zákazníkům. „Zdroj na Portáškách často nedokáže pokrýt spotřebu ve Velké Úpě. I proto je systém Pece a Velké Úpy od roku 1994 propojený a z velkého vodojemu se v případě potřeby doplňuje ten Úpský.“

A pak je tu ještě čtvrtý zdroj – Liščí hora. Staré německé rezervoáry jsou vidět v trávě kousek od cesty  od Lyžařské boudy na vrchol hory. Že jimi voda stále protéká je slyšet i v těch nejsušších dnech. Z tohoto zdroje je zásobován „vodovod ROH“, který se v 80. letech stavěl pro zásobování velkých rekreačních objektů na hřebenech – od Lučin až po Zahrádky. „Nad Lyžařskou boudou je prameniště a také 3 vrty. Na pokrytí dosavadních potřeb velkých bud, jako je Pražská, Husovka nebo Svornost, prozatím stačí pouze prameniště. Vrty tak slouží jako rezerva.“

Na to, že dosavadní potřeby nejsou konečné, se nyní VAK Trutnov a s ním i město Pec jako druhý největší akcionář VAKu připravují. „Větších objektů, které prozatím nejsou napojené na vodovod, je na Zahrádkách a Vysokém Svahu dost. A nejde jen o pitnou vodu, ale hlavně o kanalizaci, která tu také chybí,“ vysvětluje starosta Alan Tomášek. Řešením nárůstu požadavků na dodávky vody je projekt vodojemu, který VAK připravuje. Stát by měl mezi Husovou a Lidickou boudou. Jeho výstavba, včetně rozšíření vodovodu v této lokalitě, vyjde na desítky milionů korun a investorem bude VAK Trutnov. „Kdyby teď došlo k nějaké poruše na vodovodu z Liščí hory, nemáme napojené chalupy jak zásobovat. Vodojem bude rezerva a také místo, kde budeme moci vodu dezinfikovat. O termínu realizace zatím jasno není, pracujeme na přípravě podkladů,“ dodává pan Šalanda.

Novodobý četník Karel Kouba

Novodobý četník Karel Kouba

18. 10. 2019

V České republice byste lidí jako on napočítali na prstech jedné ru...

Ukliďme Sněžku i pod Sněžkou

Ukliďme Sněžku i pod Sněžkou

3. 10. 2019

Sběr odpadků je letos vedle nedostatku vody a kůrovcové kalamity je...

Mimosezónní provoz - říjen

Mimosezónní provoz - říjen

26. 9. 2019

Přečtěte si, jak budou lanovky a další atrakce otevřené v říjnu.