Město Pec pod Sněžkou je jedním z nejvýznamnějších horských středisek zimní, ale i letní rekreace. Vděčí za to své poloze mezi nejvyššími krkonošskými vrchy, krásným přírodním scenériím a v neposlední řadě také vhodným lyžařským terénům.

Pro vyznavače aktivní dovolené nabízí Pec pestrou škálu možností, kterým v zimní sezoně Zástavba je z části rozseta po horských stráních, ponejvíce je však soustředěna do dvou údolí. Prvním je údolí řeky Úpy, které je zakončeno překrásným, ledovcem přemodelovaným Obřím dolem. Druhým je údolí Zeleného potoka.

Pec pod Sněžkou je obklopena celou řadou hor a vrchů. Na severovýchodě leží lesnatá Růžová hora (1300 m.n.m.), na severu řada tří nejvyšších hor Krkonoš - Sněžka (1602 m.n.m.), Studniční hora (1554 m.n.m.) a Luční hora (1547 m.n.m.). Na západě ohraničuje území města Zadní planina a Liščí hora. Kruh je téměř uzavřen svahy Javoru mezi nímž a Růžovou horou protéká řeka Úpa.

Nejdříve osídlenou částí dnešní Pece pod Sněžkou byla hornická osada Obří důl. První přesný záznam o dolování je z roku 1511. Těžily se tu hlavně měděné rudy a arzenopyrit. Těžba nerostů v Peci trvala s různými přestávkami až do roku 1959, kdy hornický ruch ustal úplně po více než 450 letech. Samotná Pec vznikla až koncem 16. století, tehdy jako třetí část Velké Úpy. Vděčí za to rozsáhlé lesní těžbě pro potřeby kutnohorských dolů. Do Krkonoš byli povoláni dřevaři ze Štýrska, Korutan a Tyrol, kteří na vzniklých mýtinách zakládali luční enklávy, stavěli si obydlí (tzv. boudy) a chovali hovězí dobytek a kozy.

Rozvoj turistického ruchu v druhé polovině minulého století dal osadníkům nový zdroj obživy. Nejprve turistům poskytovali nocleh na seně, později však přizpůsobovali svá obydlí k pronajímání pokojů a vznikaly tak chaty, penziony a hotely - fotografie z přelomu století.