Veranstaltungen

Výstava: Chvilky/The moments - Ondřej Mestek

Výstava Chvilky je kaleidoskopem pohledů na situace bytostně spojené s horami. Od myslivce s berbardýnem, který evokuje slavnou bájnou postavu Krakonoše, přes náruživé ambiciózní lyžařky, tající sníh na sjezdovce až po hejno stěhovavých ptáků a čekající ptačí budku, která ještě není na jaře obsazena. Je v tom svoboda spojená s prostředím, které je samo ze sebe mýtotvorné, plné tajuplných samopohybů, opakujících se rituálů a poetických zákoutí. Autor jakoby byl ztajen do postavy malého chlapce s kamerou, který plný nadšení manicky natáčí a tím fixuje pomíjivý čas. Největší obraz skrývá horskou boudu v rytmizovaných vlnách lesního porostu. Samotu, který nás vybízí k návštěvě. Jakoby nás pozorovala. My se díváme na ni a ona pomrkává na nás. A rozumíme si, myslím, velmi dobře.   

Ondřej Mestek (1990 v Praze), absolvent Sřední uměleckoprůmyslové školy v Praze (2008 – 2012, Obor Užitá malba) a Akademie výtvarných umění v Praze (2012 – 2018, ateliér Malba I, Škola prof. Jiřího Sopka, Škola Roberta Šalandy) se ve své malířské práci věnuje tématu aktualizované krajiny a lidského pobytu v ní. Zpřítomňuje vytipované oblasti v jejich specifických rysech, unikátní atmosféře i klimatické proměnlivosti. Jako nedílnou součást krajiny vnímá vedle typické lokální zástavby také obyvatele a návštěvníky míst, kteří vytvářejí kolorit prostředí a vnášejí do něho životní pohyb a vitalitu. Typický je pro autora soubor děl věnujících se reflexi hor a horské turistiky, v níž se mísí současné reálie a postavy lyžařů s jinotajnou minulostí a legendistikou plnou magických míst zabydlených pitoreskními postavami. Hory oživují vzpomínky do kterých se propisují fotografie z rodinných alb, záběry z pohlednic nebo retro móda. Podobně reflexe rekreakčních oblastí v sobě skrývá melancholické ohlédnutí za ztraceným a znovuobjevovaným dětstvím. Mestekův výjimečný smysl pro barvu, pohyb figur i latentní jemnou ironii, propůjčuje obrazům kouzlo čehosi známéno, podvědomého, dráždivého, co se vytratilo v čase, co se ale občas mimovolně vyjevuje jako okouzlující a svádějící pocit, že se vracíme na místa, která nás důvěrně znají.